OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SURGICAL DISSECTION ze slovenskej Banskej Bystrice představují na poli death-grindového hoblování již léty zkušené matadory a aktuální deska „Disgust“ je už jejich třetím řadovým albem. Vychází s katalogovým číslem 15 pod hlavičkou v poslední době velmi agilních NTEY Records, z čehož rovněž jasně vyplývá žánrové zaměření této úderky.
A věru, žádné překvapení se nekoná. I další titul z dílny tohoto vydavatelství nese pečeť s nápisy death anebo grind. Po odeznění krátkého a typického intra se na vás z reproduktorů vyvalí klasická směs zběsilých bicích, riffové smršti a nezbytného growlingu. V tomto směru se SURGICAL DISSECTION ani nesnaží nikterak vymykat a své řádění pojímají v poměrně konvenčním duchu. Vlivy na tvorbu této pětice tak můžeme hledat převážně v zámoří, o čemž vypovídá hlavně typický způsob riffování, který je příznačný pro kapely vyznávající americký styl brutálního death metalu.
Co však nelze banskobystrickým upřít, že i přes nulovou originalitu si dokáží posluchače svého žánru nejednou pohýčkat, čemuž napomáhá jak kvalitní zvuk, pocházející z osvědčeného bzeneckého studia Shaark, ale rovněž i přesvědčivá instrumentalita, se kterou kapela s přehledem zvládá různé přechody, riffové krkolomnosti a změny temp. V jednotlivých skladbách se neustále něco děje a nesklouzávají tak k bohapusté hudební brutalitě. Navíc je znát, že SURGICAL DISSECTION hrají svojí muziku úpřímně a s nadhledem.
„Disgust“ tak představuje další přírůstek do bohaté rodiny death-grindových nahrávek s přívlastkem nadprůměrných. K tomuto pocitu, krom již uvedeného, opravňuje i fakt, že mě jejich muzika ve spojení s tou správnou náladu prostě baví.
Solidní zvuk, kvalitní instrumentace a správně našlápnuté tempo. Nehledáte-li originalitu, či osobité pojetí, nemůžete být zklamáni. V rámci death-grindu určitě nadprůměr.
6,5 / 10
Martin Majer
- kytara
Ján Čief
- kytara
Michal Molnár
- bicí
Ivan Mráz
- vokály
Ján Jambrich
- basa a křik
1. Intro
2. Frame Of Mind
3. Vanity
4. Regeneration
5. Dead End
6. Manipulation Lines
7. Asquiel
8. Unsatisfied
9. Distrustful
Origin & Intention (2013)
Disgust (2005)
Absurd Humanism (2003)
Promo 2001 (2001)
The Inborn Malignance (1999)
Dehumanized (demo) (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: NTEY Records
Stopáž: 30:06
Produkce: SURGICAL DISSECTION
Studio: SHAARK Bzenec
Kontakt: Martin Majer, Bernolákova 41, 974 05 Banská Bystrica, Slovakia
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.